//
you're reading...
CZ, Film

Proč stojí Hranaři za pozornost

Recepci filmu Hranaři prozatím charakterizuje vzácná shoda filmových kritiků s „obyčejnými“ diváky. Takřka všechny publikované recenze film popisují jako vypravěčsky zmatený, ideově nevyhraněný nebo dokonce nechtěně zábavný, a také na Česko-slovenské filmové databázi snímek jednoznačně propadá – průměrné procentuální hodnocení 24% (v době vzniku tohoto textu) Hranaře staví na 252. místo v žebříčku nejhůře hodnocených filmů všech dob. Nabízí se tedy otázka, co přesně takový kolektivní lynč debutu režiséra Tomáše Zelenky způsobuje, a zda je možné dosavadní argumentaci kritických článků (případně extrémně nízkého uživatelského hodnocení) skutečně brát jako uspokojující vysvětlení jejich negativního odsudku.

Daniel Zeman ve své recenzi pro server MovieZone.cz přirovnává Hranaře k Nahotě na prodej Víta Olmera – filmu, který proslul agresivní reklamní kampaní a pokoušel se bulvární rétorikou zachytit chaos rodícího se porevolučního kapitalismu. Hranaři tento způsob komunikace na obou úrovních (propagace, zvolená filmová řeč) přejímají, ale vzhledem k dobovému kontextu se v tematické rovině liší, když jako ústřední problém současné společnosti vidí všudypřítomnou korupci a deziluzi z nenaplněných snů a představ. Komparace obou filmů ale může být zajímavá i z jiného důvodu. V Cinepuru uveřejněná studie teoretika Jiřího Flígla s názvem „New Yorku a Libni zdaleka se vyhni“ dokládá, že některé exploatačně orientované filmy (jako právě Nahota na prodej) mohou – třeba i nezáměrně – fungovat jako pregnantně zformulovaná mementa své doby, jejichž výstižnost jsme schopni docenit až s jistým odstupem. Flígl doslova píše: „Nahota na prodej se stala pro jednu generaci lehkým kultem a osmým nejnavštěvovanějším filmem své doby, ale dnes na ni kritici i diváci neadekvátně vzpomínají jako na jeden z nejhorších českých filmů (viz hodnocení na ČSFD). Je však dost dobře možné, že důvodem pro tyto kategorické odsudky nejsou řemeslné či hodnotové nedostatky, nýbrž stud pociťovaný z faktu, že film představuje nejvýmluvnější dochovaný obraz české společnosti v době polistopadové kocoviny.“ Můžeme tedy aplikovat podobný výklad na negativní přijetí Hranařů?

Luxus je pouhou reklamní iluzí

Jakkoli není v tuto chvíli snadné popisovat znaky, které se pro současnou tvorbu později stanou emblematickými, je zajímavé se o to alespoň pokusit. Nejprve se lze například zaměřit na proces, jakým český exploatační film za posledních zhruba dvacet let prošel, a zda je ještě vůbec možné mluvit o exploataci. Důvod extrémní otevřenosti (nejen sexuální) Olmerových filmů z počátku devadesátých let je dnes zřejmý – společnost se během krátkého okamžiku zpřístupnila množství do té doby zapovězených západních vlivů, které se tu ještě mísily s doznívajícím duchem socialismu. Expresivnost a vulgárnost Nahoty na prodej vyvěrá z toho, že vše, co ukazuje, bylo do té doby tabu. Jsou-li tedy Hranaři pomyslným duchovním nástupcem Olmerova filmu, nelze si nevšimnout, jak odlišně se v klíčových aspektech prezentují.

Zdá se, že k nejvýznamnějšímu posunu dochází v inscenování sexuálních scén, případně scén se sexuálním podtextem. Dívky z modelingové agentury jsou srovnány do řady, kamera je snímá odtažitě a s důrazem na vyváženost kompozice. Když se manželé Hložovi (Saša Rašilov a Kateřina Brožová) potkají ve sprše, vidíme pouze jejich hlavy a nedočkáme se ani předehry. Jediná explicitní scéna sexu, v níž figuruje Lulu (totálně afektovaný Jiří Langmajer) a dívka z agentury, je 1) tak zatemněná, aby nebylo vidět vůbec nic (prakticky pouze stíny postav) 2) inscenovaná natolik komicky a absurdně, že ji nelze brát vážně (dívka během aktu smskuje, Langmajer jako by předváděl karikaturu Patricka Batemana z Amerického psycha) a 3) vybraná dívka má navíc vyholenou hlavu, což ještě posiluje asexuálnost celého výjevu. Podobně uhýbavě se film chová i ve vážnějších, dramatičtějších momentech, když sebevraždu jedné z postav ostýchavě omezuje na symbolický detail jejích nohou. Podle všeho máme co dočinění s fenoménem, který slovinský filosof  Slavoj Žižek nazývá „sex bez kofeinu“. Stejně jako dnes pijeme pivo bez alkoholu, kávu bez kofeinu nebo jíme sýry bez tuku, díváme se také na filmy, v nichž jsou milenecké páry, které spolu nesouloží. Jako významný příklad této tendence ve filmu Žižek uvádí poslední bondovku Quantum of Solace, kde Daniel Craig (James Bond) neskončí v posteli s Olgou Kurylenko (bond girl), přestože by to bylo v rámci žánrových konvencí vysoce očekávatelné. Nejsou tak Hranaři právě takovým „filmem bez kofeinu“ – exploatací bez exploatace? Těžko přitom hovořit jen o ojedinělém případu; podobně také funguje i nedávno uvedená Vendeta, která též předkládá exploatační téma (znásilnění a pomstu za něj), ale bojí se jej zcela vytěžit – v důležitých scénách se cudně schovává za stěnu. Je tak paradoxní (a zároveň příznačné), že v době, kdy internet praská ve švech pod bezednou náloží volně přístupného hardcore porna, i ty nejdrsněji se tvářící filmy nedokáží sex podat explicitně.

Biskup: z řeckého έπίσκοπος episkopos dohlížitel, moderátor, ochránce, zodpovědný

Zajímaví jsou Hranaři ještě z jednoho pohledu, je k tomu ale třeba přistoupit na jednu (poměrně zábavnou) nadinterpretaci. Až příliš záhadnou postavu amerického agenta Bishopa (Jan Tříska), jejíž role v příběhu není ani v závěru jednoznačně vysvětlena, je totiž nejužitečnější vnímat symbolicky – jako přímého zástupce (a strážce) hollywoodských žánrových (thrillerových) konvencí. Fakt, že Bishop prakticky dohlíží nad vyprávěním filmu, naznačuje několik skutečností. Zaprvé je jeho postava vševidoucí – všudypřítomnými bezpečnostními i jinými kamerami může sledovat jakoukoli probíhající akci (zde je jasná spojitost s filmem – rolí režiséra). Zadruhé vlastní notýsek s předepsanými jmény postav, které ve filmu zemřou – záběr, v němž si Bishop první ze jmen odškrtává a my vidíme v řadě jména další, znamená narativní vševědoucnost. Zatřetí Bishop zjevně má možnost v klíčových situacích do vývoje příběhu zasahovat – svoji moc vyprávění ovlivnit naznačuje ve scéně s elektronickým transferem peněz. V závěrečném anglicky mluveném monologu, snímaném nezvykle jakoby amatérskou ruční kamerou, Jan Tříska přímo oslovuje diváky a potvrzuje tím definitivně sebeuvědomělost filmu. Zároveň tímto „zbořením čtvrté stěny“ zasazuje předchozí dění do nových souvislostí. Hranaři tak neříkají pouze to, že čeští korupčníci a mafiáni mají iluzorní kontrolu nad situací a jejich osudy jsou do značné míry určovány vyšší hrou světových velmocí, ale také komentují provinčnost tuzemských žánrových filmů (typu Kajínek), které se ze všech sil pokouší vyrovnat svým hollywoodským předobrazům, ale nutně končí jako jejich nedokonalé deriváty.

Celé vyvrcholení zápletky filmu pak můžeme číst optikou povinného naplňování ustálených žánrových klišé, a poskytnout mu tak nový interpretační rámec. Závěrečný odlet letadlem vstříc slunci a lepším zítřkům za těchto okolností získává znepokojivý podtón – vize šťastnějšího budoucího života je v takové podobě pouhou vyprázdněnou konvencí, na niž se ve skutečnosti nelze spoléhat. Únik ze zkorumpovaného systému je pouze imaginární. Hranaři se také pozoruhodným způsobem staví k paranoidním konspiračním teoriím. Říkají sice, že někdo skutečně za nitky tahá, ale my, obyčejní smrtelníci, nikdy nemůžeme odhalit pravou totožnost našich loutkářů. Nemá proto ani smysl se takovými teoriemi příliš zabývat.

Hranaři si možná v určitých pasážích protiřečí a nešikovně vyprávějí, ale pokud dokážeme odhlédnout od otravné reklamní kampaně filmu a dalších předsudků spojených s tvůrci, je možné v nich nacházet zajímavé, často umocněné projevy dobových společenských i filmařských tendencí (kromě výše zmíněného i neskrývaný product placement) a jiné cenné významy.

Advertisements

Discussion

No comments yet.

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s

%d bloggers like this: