//
archives

Analýza

This category contains 6 posts

Citizenfour: Mrazivý dokument thrillerových parametrů

Nejen hrané, ale také dokumentární filmy mohou vyprávět příběhy. Pravda, ne vždy se do nich dokážeme ponořit tak, jako do těch klasických narativních, které emocionální odezvu staví především na ztotožnění s věrohodně ztvárněnými hrdiny. Jak ovšem nedávno dokázal například film o zapomenuté fotografce Hledání Vivian Maier (2014), i vcelku konvenčně zpracovaný dokument se může odvíjet skoro … Continue reading

Upstream Color: Navigace Carruthovým labyrintem

Na letošním Berlinale se hrálo jen málo filmů, jejichž představení by byla bez výjimky během chvíle vyprodaná. Upstream Color však mezi ně patřil. Své jistě udělala menší kapacita sálů, v nichž se druhý snímek novodobého auteura Shanea Carrutha hrál. Stejně tak ale nepochybuji, že nadšené reakce ze Sundance a neméně kladná recenze ve festivalovém Screenu … Continue reading

REW/FWD: Princip převíjení času ve videohrách

Ve svém článku Herní design jako umění Jason Roher vysvětluje, jak by se podle něj hry mohly přiblížit skutečným uměleckým dílům, následovně: „Nejdřív bychom měli přijít na to, co chceme svými hrami sdělit, a pak vymyslet herní mechaniky, které to sdělení dokážou nejlépe předat. Srdce našich her, jejich hratelnost, by měla být naším primárním vyjadřovacím … Continue reading

Fokalizace a film The Tall Man

Naratologickou debatu o problému hlediska jakožto pozice, z níž je vedeno vyprávění, lze rozdělit do několika fází. Tu první z nich započal na přelomu 19. a 20. století americký literát Henry James, když se pomocí tří termínů (reflektor, centrum vědomí, centrum zájmu) vůbec poprvé pokusil tento problém definovat. Poté, co francouzský teoretik Gérard Genette v 60. a … Continue reading

Film jako virus: neoformalistická analýza filmu Nákaza

Kritické přijetí thrilleru Nákaza – posledního filmu amerického režiséra Stevena Soderbergha, pojednávajícího o globální virové pandemii – charakterizovalo zejména časté používání popisných adjektiv typu „sterilní“, „procedurální“ nebo „klinické“ a řada recenzentů zároveň snímku vytýkala přílišný emocionální chlad a nemožnost dostatečně se vcítit do jednotlivých postav.[1] Fakt, že lidští protagonisté jednoduše nemusejí být tím hlavním, na … Continue reading

Hrdinská epika s příchutí improvizace

Film Pád (v originále The Fall) režiséra Tarsema Singha je především filmem o vyprávění a je výjimečný tím, jakým způsobem přistupuje ke klasickému hrdinskému příběhu a podřizuje jej principům umělecké narace. Vzhledem k tomu, že Pád obsahuje více vrstev vyprávění, které jsou od sebe zřetelně oddělené, považuji pro následující analýzu za důležité si tyto vrstvy nejprve … Continue reading